Činění kůže

 

 

Prvni vybaleni

 První vybalení

 

Ke klasickému životu patří také kůže a kožešiny a jejich úpravy, i když dnes už není tato činnost úplně nezbytná. Být schopen si kůži sám vyčinit je určitě zajímavá zkušenost, proto hned jak se mi do rukou dostala první, neodolal jsem a činění také vyzkoušel. Níže uvádím svůj postup, zkušenosti a chyby, kterých jsem se při činění dopustil, věřím, že alespoň někoho inspiruji k vlastní tvorbě.

 

Získal jsem pro začátek jednu z nejobtížněji zpracovatelných kůží - hovězinu. Obrovská, tuhá, několik dnů nasolená záležitost z mladé kravičky opravdu není žádná sranda, manipulace s tímto kolosem není nic jednoduchého. Obrázek výše napoví jak kůže několik dnů po stažení a námoku vypadá. Tuhá kůže je samozřejmě nejvhodnější na brašny, sedla, krzno nebo potažení štítu středověkého stylu, mě poslouží především jako odolná podrážka mokasín. Ať dělám, co dělám, mokasíny celé z jelenice nebo s podrážkou z jeleního krku se v našich podmínkách dříve nebo později prodřou, stačí např. seskočit z koně na tvrdší povrch a je vymalováno, náš sakra členitý terén holt není žádná rovná step. Proto jsem se rozhodl tyto vylepšit a věřím, že spodek z hověziny bude vhodné řešení. O dalším využití podumám, v současné době potřebuji vyřešit hlavně mokasíny.

 

Ihned poté mě čekalo oškrabání všech tukových vrstev, zbytků vaziva a masa z masové strany kůže, odborníci tuto proceduru nazývají mízdření. U menší jelenice žádný problém, hovězina je ale jak se patří tuhá, takže dostat vše pryč není žádná legrace. Tuto kůži jsem musel několikrát namáčet a mízdřit, než jsem vše potřebné odstranil, bez vhodných nástrojů typu koželužská kosa to jde opravdu ztuha. Odchlupení jsem zatím neřešil, chlupy z jedné strany ponechám a použiji jako vnitřní stranu zamýšlených mokasínů. Kůži je vhodné napnout, je možné jí uchytit za rám a přitahovat lany, já jsem použil klasický rovný dlouhý špalek.

 

Zde pozor, podařilo se mi na jednom místě kůži poškodit tím, že jsem moc horlivě škrábal. Řezník také jednu rýhu při stahování udělal, takže mám na celé ploše dvě, což na mé využití vůbec nevadí, každopádně pozor na to, stačí chvíle nepozornosti a tuto chybu už nelze vrátit zpět.

 

Teď přichází na hlavní část, samotné činění. Bavil jsem se s několika lidmi, kteří mají tuto akci za sebou, klasicky platí, že co člověk, to názor. Osobně si nemyslím, že by váha mozku kravičky stačila na vyčinění celé její plochy a upřímně řečeno to ani zkoušet nechci. Vzhledem k velikosti a tuhosti jsem použil moderní chemickou metodu činění kamencem. Kamenec jsem sehnal v 300g sáčcích, přidal jsem sůl a vodu a vše dal na kůži takto:

 

 

Cineni kamencem

 Kamenec, sůl a voda dokáží divy...

 

  Jak je patrné z obrázku, barva výsledku není zrovna přirozená, takže silně doporučuji ochranné rukavice...

 

Poté je vhodné kůži zabalit a uložit někam na chladné místo, já jsem jí nechal na balkoně, protože jsem činil v zimním období, ideální je samozřejmě sklep, který nemám.

 

Zabaleni po cineni kamencem

 vše je krásně zabaleno a připraveno k exportu

Po rozbalení druhý den jsem s hrůzou zjistil, že je kůže tuhá jak plech, ale žádný strach, je to normální reakce. Každý den jsem jí ještě mazal sádlem, doporučuji koupit to nejlevnější, které seženete, čím více, tím lépe. Po namazání jsem jí zase zabalil a proceduru opakoval několik dnů. Přitom je vhodné kůži protahovat přes provaz nebo rám, já vyzkoušel obě metody, nevím, která je lepší. 

 

Natahovani pres lano

 protahování na laně

 

Protahování je vhodné provádět až do doby, dokud kůže úplně nevyschne. Po pár dnech byla mnohem měkčí a vláčnější, což je paráda. Následuje poslední věc, uzení.

 

Nevím, zda je uzení nutné nebo ne, já jsem je ale rozhodně chtěl vyzkoušet. Koženou bedernici, košili i legíny si v týpí běžně udím a to samé jsem učinil s hovězinou. Stačí jí uchytit za několik lan a roztopit oheň.

 

Priprava na uzeni

už visí, zbývá zatopit

 

Po roztopení ohně není nutné dělat nic, rozhodl jsem se udit tři dny.

 

Uzeni v typi

a už se udí...

 

Tím je vše ukončeno a nově vyčiněnou kůži zbývá už jen umýt. Zde jsem se dopustil další chyby, kůže po uzení zase ztvrdne a při manipulaci v chladnějším počasí ráda praská, na mé použití to samozřejmě nevadí, protože alespoň zatím potřebuji jen menší kusy, každopádně je to další zkušenost, na co si dát pozor. Po umytí a uschnutí vypadá takto:

 

 

Cineni dokonceno

 konečně hotovo, kůže dala pořádně zabrat

 

Kůže samozřejmě zase ztvrdla, stačí jí však namočit nebo pořádně namazat a hnedle povolí. Nyní mě čeká výroba mokasínů, už se těším.