Život v indiánském týpí

 

 

Ja v typi

 konečně je vše připraveno, všechny deky i sedla už jsou na svém místě

 

Člověk se neustále mění a z vlastní zkušenosti mohu říci, že teprve po třicátém roku věku mám jasno v tom, o čem můj současný život má být. Jako malý kluk jsem bydlel v bytovce v České Lípě a poté v dospělosti začal mít choutky na vlastní hospodářství. Protože mě začali velmi zajímat koně a táborové aktivity, postavil jsem společně se ženou v Provodíně dům vhodný pro tyto aktivity. Nyní ovšem zjišťuji, že být nutně uvázán jen na jediném místě také není to pravé ořechové a to mě přivedlo ke studiu kočujících lidí z Asie a Ameriky.

 

 

Mám rád mongolský způsob života v gerech a jejich obratnost v práci s koňmi, lukostřelbou a schopností se o sebe i v tak nehostinném podnebí postarat. Ze nejrůznějších zápisků především ruských autorů a z doby první a druhé světové války si dovedu představit ten šílený teplotní rozdíl v létě a v zimě na východních stepích, ať už před dnes notoricky známým Stalingradem, ale také v Kazachstánu (kozáci násilně přestěhovaní z Kavkazu právě na toto místo psali o padesáti nad nulou v létě a téměř padesáti pod nulou v zimě, fuj, tohle ani já zkoušet nechci) nebo právě v Mongolsku.

 

 

Studium tohoto národa je nesmírně zajímavé, můj primární zájem však mířil trochu jinam, umýslně píši mířil, protože jsem zjistil, že jednotlivé národy jsou si až na bydlení a oděv nesmírně podobné a z každého si můžeme odnést báječné zkušenosti. Ze všeho nejvíce si cením osobní svobody, nespoutanosti, nezávislosti a způsobu života podle vlastní představy, což skvěle splňují další lidé žijící podobným způsobem, ano, jedná se o známé indiány žijící v místech od dnešní Kanady až po Mexiko. Severoamerický indián mi po několikaletém studiu nejrůznějších národů přijde jako osobnost nejvíce individuální, nejedná se o nějaké pořadové číslo ve stádě, ale o samostatnou a neoddělitelnou bytost, která má své nepostradatelné místo ve svém kmeni. Tuto situaci jistě velké množství z nás zná z dnešní doby ať již v práci nebo v armádě - co znamenáme? Jen málo myslící loutky, které si nechávají nebo si alespoň myslí, že si musí nechat nařizovat, co si mají myslet, jak se chovat a jak vypadat. Chápu, že toto je situace, které naše vlády a nadřízení potřebují a je to samozřejmě nejjednodušší způsob, jak zkrotit dav, toto plně uznávám. Výše popsané si ve svém současném věku však již zcela uvědomuji a otěže svého života umím držet stále pevněji ve svých rukou. Dnes si již myslím, chovám se a vypadám dle mého vlastního uvážení bez ohledu na nějaký naprosto nesmyslný "současný standard", což je jeden z nejdůležitějších prožitků, který, jak cítím, mám pochopit během svého současného života. A zároveň jsem vděčný za výše popsanou zkušenost dnešní době, rád si vyzkouším obě strany tohoto "konfliktu".

 

 

Právě toto nejvíce obdivuji na indiánech. Druhá nesmírně zajímavá skutečnost je jejich celkový náhled na svět. Samozřejmě si rád po indiánsku zajezdím na koních, zastřílím z luku, zahážu tomahawkem, ale to, co mě opravdu zaujalo, je jejich chápání světa jako propojeného kruhu všeho živého i neživého. Již několik let studuji východní autory především z Ruska, Tibetu, Indie nebo Číny a zaujal mě jejich náhled na svět, člověk se prostředním nejrůznějších fyzických i duchovních cvičení neustále rozvíjí a stále více chápe, proč vůbec žije na tomto světě. Mě zaujal právě indiánský způsob (kromě výborně napsané knihy Mystičtí bojovníci plání od Thomase Mailse skvěle popsaný v mé asi neoblíbenější knize od Jamie Sams Tančit sen), kde člověk prostřednictvím různých vizí získává informace o tom, co by se ještě měl v životě naučit a především na vlastní kůži zažít. S těmito vizemi mám zkušenosti již od mala, ve snech ke mě přišlo právě nutkání změnit městský život na venkovský, nyní již konečně chápu jejich podstatu. Také mi smrdí představa nějakého náboženství, indián k chápání světa nepotřeboval chrámy ani kněze, základní životní zkušenosti získal od svých prarodičů (kteří tedy nebyli přítěží, ale naprosto nezastupitelnou součástí kmene) a zbytek vlastním prožitkem, také vše, co viděl v okolní přírodě symbolicky vyjadřoval ve svých předmětech praktické potřeby právě tak, aby mu stále připomínaly realitu života. Také skutečnost, že indiáni jsou schopni během několika minut celý tábor včetně všech věcí denních potřeb zbalit a přesunout se na jiné místo je fascinující, protože toto jen více a více podporuje vlastní nezávislost.

 

Aktuálně březen 2016: Ano, toto vše stále vnímám stejně. Nesmírně zajímaví aztékové mě ovšem též učarovali a přitom je ze školy známe jako krvežíznivé fanatiky toužících po neuvěřitelném počtu lidských obětí, vyžívajících se ve zvrácenostech a neschopných "civilizovaně" žít, někteří autoři je považují za americké římany s podobnou organizací života. Ovšem kdopak tohle psal? Přeci dobyvatelé a nadšenci do náboženství, které se nevyznačovalo zrovna tolerancí. Když čtu o desítkách tisíc obětí za několik dní a přitom archelog Eduard Seler spolu s mexickými kolegy našel jen několik desítek koster v blízkosti některých chrámů a to ještě pohřbených evropským způsobem, člověk začne uvažovat jinak. Přitom se jedná o původně kočovný kmen, který se usadil, zde je opravdu hodně co studovat, protože bílých míst v jejich historii je mnoho. Třeba zde zase tak moc rozdílů mezi nimi, severními indiány, sibiřskými kmeny a když vidím ty podobné obřady a náhled na život, tak mohu snad říci, že i slovany nebo kelty zase nebude. A ty jejich tance jsou prostě úžasné.

 

V severní, střední i jižní americe žil nespočet kmenů, od nichž se můžeme učit a jejich studium je stejně zajímavé, jako lakotů, šajenů, arapahů nebo černonožců ze stepí. Aztékové s nádhernými tanci, dříve kočovný kmen, který se ovšem později usadil a žili podobně jako my zde v Evropě - alespoň to tvrdí oficielní historie, i když stále více zjišťuji, že pravda bude trochu jinde... Araukáni, kteří se snad jako jediní jihoameričtí indiáni ubránili útokům španělů, Toltékové a Májové, Muiskové, Tainové nebo nesmírně zajímavá irokézská konfederace s moc hezkými společnými principy soužití a spousta dalších kmenů je skvělým vodítkem pro poznání toho, jak určitě stojí za to zkusit žít.

 

Aktuálně březen a duben 2016: Jak se stále vyvíjím ve svém poznání, zjišťuji, že rozdíly mezi těmito a zdaleka nejen těmito národy jsou opravdu minimální. Výborným příkladem mohou být obřady, které jsou podobné u indiánů, slovanů, keltů nebo sibiřských něnců, ještě donedávna jsem netušil, že např. severoamerická potní chýše inipi je téměř totožná s aztéckým nebo májským temazcalem a se slovanským pirtisem. Každý týden jezdím na aztécké tance, které mě uchvátily stejně jako ty severní, proto také tento národ velmi pečlivě studuji, když se řekne slovo azték, spousta z nás si vybaví hlavně šílené krvavé obětiny a máloco více. Církevní a vládní propaganda se zde podepsala podobně jako u jejich severních sousedů, kdo ví, kde je pravda. A stejně jako si s radostí zkusím život v týpí, stejně rád si mezi dva stromy natáhnu středoamerickou hamaku a už se těším, až jí vyzkouším přes noc.

 

 

U ohniste v typi

za chvíli rozdělám oheň a uvelebím se na deky, dáme si do nosu pořádné domácí klobásky

 

 

Musím však také uvést, že jsem se již setkal s pěknou řádkou dnes tak moderních tzv. "duchovních lidí", mám holt na ně štěstí, kteří svůj způsob života považovali za jediný správný a neradi chápali, že každý máme svojí cestu poznání. Já mám rád indiánskou představu nekonečného kruhu života zahrnující lidské tělo, ducha i duši jako naprosto rovnocenné partnery se sebou a také se vším živým i neživým, co existuje a nezanedbávám proto žádný svůj aspekt s tím, že toto je moje chápání a nebudu nikoho nutit věřit svým představám - jak jsem již psal výše, stále se vyvíjíme a s novými poznatky ty staré zanikají. Platí zde jednoduchá zásada - Ty nedělej a nenuť mě do toho, co nechceš, abych dělal já Tobě a budeme spolu dobře vycházet. Proto stále fyzicky i duševně cvičím, rovnováha je dle mého chápání naprosto nezbytná. No a abych se opravdu nenudil, kromě duchovních nadšenců se stále více kolem mě objevují vegetariáni (a plně je uznávám, i když si z nich, pravda, rád dělám legraci), brrr, život bez nádherně propečeného masa (kdy samozřejmě jeho předchozímu "majiteli" pokorně poděkuji, že jej nyní mohu s radostí a s láskou sežrat) by byl notně ochuzený.

 

 

Suma sumárum lze říci, že způsob života těchto lidí, i když někdy docela divoký i krutý, což nelze zastírat, mě nesmírně zaujal a rád bych si co nejvíce z něj prožil na vlastní kůži. V dnešní době je naštěstí možné čerpat z mnoha pramenů, i když většinou v anglickém jazyce nebo, což je samozřejmě nejlepší, sdílet zkušenosti se stejně naladěnými lidmi, pravé poznání však přichází až s vlastním prožitkem. I v tom mi pomáhá týpí, ať už v době táborů nebo v mimotáborové a to také zimní sezóně.

 

 

Je bezvadné prožít si týden nebo i více v létě v týpí na táboře, já však pokračuji dál a nyní od přelomu let 2013 a 2014 jsem jej nechal na zahradě postavené i přes zimu. Jsem už dost otužilý, od jara do podzimu pobíhám venku polonahý a po celý rok se koupu v přírodní vodě, ovšem teprve vlastní prožitek probuzení se do mrazivého rána má ten správný říz. Ještě, že si v týpku mohu zapálit oheň... Na druhou stranu jsem zase fyzicky zesílil, více vydržím a cítím se skvěle, také si i přes dopřávání nejrůznějších dobrot z masíčka udržuji stálou váhu, abych mohl vyskočit a hlavně se udržet na koni při divoké jízdě bez sedla. Mimochodem, klobásy upečené v týpí s divokým kořením nebo uzené či sušené maso jen se solí a pepřem je prostě super mňamka a pořádně se nadlábnout = velmi příjemný a dlouhý spánek. Dnes stále slyším rčení o tom, že snídani máme sníst celou sami, o oběd se podělit s přítelem a večeři dát nepříteli, indiáni dělali pravý opak - ráno moc nejedli, protože často chodili lovit, oběd byl o něco větší, ale nejvydatnější byla večeře před spánkem, z vlastní zkušenosti musím uznat, že to má něco do sebe a mě plně vyhovuje. Zase jedna dobrá zkušenost, že každý jsme jiný a co je dobré pro prvního, neprospívá druhému = nikoho do své představy nenutit. Jen ti bizoni chybí, po jejich sušeném mase se mohu utlouct...

 

 

Na svých stránkách budu pro zájemce o tento způsob života uvádět nejrůznější postřehy nejen z praktické stavby či izolace týpí, skutečné zkoušení indiánských receptů, způsobu jízdy na koni, lukostřelbě, hrách, pěstování indiánských plodin, zpracování masa, ale také o potní chýši, vizích u ohně a nejrůznějších jiných věcech, vždy pouze z vlastní zkušenosti.

 

Aktuálně březen a duben 2016: Ano a pokud zjistím zajímavosti také od jiných národů, dám je na stránky k přečtení také. Kromě indiánských akcí se chystám také např. navštívit slovanskou ceremonii, moc se těším na vzájemné srovnání.

 

 

Také jsem si uvědomil, že stylovost je bezvadná, ale pro trvalejší bydlení je vhodné použít některé výdobytky moderní civilizace, které, jak cítím, by indián (pokud by měl tu možnost), jistě neodmítl. V praxi to znamená, že rozhodně neodmítnu uprostřed otevřené ohniště, ale hrozně moc šikovný je silný kovový rošt na vaření či grilování, kovové nádobí, kotlík na guláš nebo i třeba kovový řetěz zavěšený uprostřed týpí mezi korunou a dveřmi. Na druhou stranu spacák jsem už vyřadil, kombinace ovčích kůží a indiánských dek např. typu Rainbow nebo Fort Union společně s izolací ze smrkových větví plně dostačuje. Bez pořádných kovových nožů a menší i dřevorubecké sekery či tomahawku bych si ale určitě neporadil, nevadí mi a vlastně mám i rád těžkou práci přípravy dřeva nebo stěhování čehokoli, nejsem však tak šikovný na ruce, abych si se vším poradil, stále je ve mě bývalý počítačový technik...

 

 

Luzko v typi

 odpočinek po nadlábnutí je zajisté potřeba, zítra to s koníky a pesanem společně vyběháme

 

Ale nebojte se, nic se nesmí brát příliš vážně, jak by řekl indiánský šprýmař - kojot, mám také rodinu a děti, takže si v týpí přespím vždy párkrát do týdne a také zde spolu s dětmi vařím, což mojí ženušku jistě potěší. Ovšem představa, že se mohu kdykoli sbalit a kamkoli odjet se vším potřebným je sakra příjemná, vždyť kdo mi zaručí, že se naše vláda samozřejmě pro blaho a větší slávu kapitalizmu rozhodne pozemek, kde žiji, zabrat (také je Vám nepříjemné, že někdo může vlastnit půdu? Nepatří snad půda nám všem rovným dílem, samozřejmě některým soudruhům ještě rovnějším...)? Také až v týpí zjistím, co k životu potřebuji, ale hlavně to, co k životu nepotřebuji. Což jistě majitelé venkovských domků s množstvím haraburdí na půdě dobře znají (ruku na srdce, já tam mám snad ještě větší bordel, než právě Vy, slovo vyhodit, vyhodit a zase vyhodit pak zní tak příjemně...)?

 

Ve svém životě jsem a stále chci být nespoutaný, nezávislý a hrdý a proto obdivuji lidi, kteří žili a žijí tímto způsobem. Nyní již nedopustím, aby tento můj způsob života kdokoli omezoval, jak cítím, takové omezení ke svému vývoji už prostě nepotřebuji.

 

 

Fotografie z týpí a jeho okolí naleznete zde a také na obrázcích z letních i podzimních táborů, budu je neustále doplňovat.

 

 

Máte-li nějaké dotazy, připomínky, nápady či vlastní vychytávky, neváhejte mě kontaktovat, vždy se rád dozvím něco nového a zase předám své vlastní zkušenosti.

 

 

Ja indian 4

 

klisna Lajka se nebojí drnčení tětivy luku, už je z ní pořádná ženská