Izolace týpí v zimním období
zima je tady a jen tak mi nic nedaruje
Člověk, který je zvyklý na venkovní táboření, nemá většinou problémy přespat venku na jaře, v létě a na podzim, týpí je pro tato období kromě vydatných deštů bezkonkurenční stavbou a hlavně v brzských jarních a pozdních podzimních měsících každý určitě ocení možnost rozdělání ohně.
Nesmíme však zapomínat na zimní období, kdy většina z nás nepomyslí ani na venkovní oheň, natož pak nějaké přespání v mrazech. Zima je mé oblíbené období a ideální test celoročního otužování těla. Zde už ovšem není moc místa pro experimenty, spát venku při jasné noční obloze s teplotami okolo mínus patnácti nebo dvaceti není žádná legrace. Zatím nepoužívám žádnou bizoní kůži nebo moderní spacáky vhodné do těchto teplot, v týpí mám na zemi položenou izolaci ze smrkových větví, na které je vrstva starších spacáků a indiánských dek společně s několika menšími ovčími kůžemi, do kterých se zachumlám. Oheň je v takovém případě naprostou nutností a i tak jsem se v časných ranních hodinách mnohdy budil zimou.
letošní únor je téměř bez sněhu a já si vesele doplňuji výbavu, ještě mokasíny a je vystaráno
Protože zatím neplánuji kamna a raději bych zůstal u klasického ohně, začal jsem přemýšlet o možnosti izolace. Z vyprávění přátel i z literatury vím, že např. Lakotové nebo Černonožci v zimě izolovali svá týpí tak, že mezi vnější plášť a lining umístili suchou stepní trávu nebo používali i dvojitý lining, určitě ale také nadbytečné deky nebo cokoli jiného, co měli k dispozici, ruku na srdce, v těchto mrazech tam člověk dá prostě všechno, jen aby bylo teplo, nemyslím si, že by zde indiáni uvažovali jinak. Také nesmíme zapomínat na to, že na zemi byla spousta bizoních kůží, které fungovaly jako izolace mnohem lépe, než můj současný koberec.
Problém však může být právě s otevřeným ohništěm, protože vzduch se k němu dostává štěrbinou mezi liningem a vnějším pláštěm, takže tu nemohu zcela utěsnit.
Na půdě mám několik pytlů s již asi dva roky sušeným senem, hnedle mě napadlo, že by právě ony mohly být to pravé ořechové. Mé současné týpí má průměr 5m, celkem jsem mezi lining a vnější plášť umístil 15 pytlů a seno nevyndaval a s napětím založil svůj první oheň po této akci. Vše dopadlo naprosto perfektně, v týpí bylo okamžitě tepleji a tah ohně se vůbec nezměnil, hurá.
seno je prostě paráda, i koníci se na něm v zimě rádi uvelebí a pak se s radostí válejí
Na základě tohoto vylepšení je spaní i v nízkých teplotách možné a nebudím se v noci zimou. Rozhodně jsem ale rád, že jsem si vše vyzkoušel bez a následně i s izolací, tato zkušenost je nezapomenutelná. A když se pak vracím večer od koní, kdy je venku téměř třicet pod nulou (ta banda chlupatá vesele přežvykuje seno a ani se k sobě nemusí tisknout, holt chtějí ukázat, že mě jako člověka mají z fyzického hlediska těžce na háku) a pak si zachumlán v dekách co nejblíže u ohně čtu nějaký hezký indiánský zimní příběh nebo mojí oblíbenou druhoválečnou literaturu od Moskvy, Stalingradu a Čerkass, dokážu se mnohem lépe vcítit do příběhu. Úplně však ne, ti vojáci tam museli dokázat zvládnout mnohem větší mrazy a často bez ohně nebo střechy nad hlavou, no, tohle jsem si v minulých životech prožil určitě také.
kouř jde pěkně otvorem ven i po instalaci izolace, to je prostě paráda
Takže suma sumárum paráda, z izolace jsem nadšen. V březnu jí odstraním a uložím na půdu až do dalšího použití. U většího týpí, které mě možná časem čeká nebo spíše mongolské jurty bude určitě paráda zaizolovat i podlahu, oblíbená je dřevěná štěpka, hezké deky nebo třeba i prkenná podlaha. Hlavně je nutné co nejvíce větrat a alespoň jednou za týden všechny deky z týpí nechat vysušit venku, pak plíseň nemá šanci a tento zajímavý stan může sloužit k plné spokojenosti i v našich často mokrých podmínkách.
jak vysvitne slunce, šup s dekami ven, poté se v nich krásně spí
zolace týpí v zimním období