Indiánské týpí

 

 

Ja v typi

 konečně je vše připraveno, všechny deky i sedla už jsou na svém místě

 

Ještě před dalšími snad zajímavými informacemi bych čtenáře rád informoval, že týpí i mongolská jurta jsou snad nejméně vhodné stavby pro naše podnebí a to jsem zvolil velmi jemná slova. Vůbec jim nesvědčí déšť a mokrý sníh, proto jsem moc rád, že dnes mohu využít moderní materiály, bez nichž by velmi rychle propadly zkáze. Týpí má pro mě opravdu jen jedinou podstatnou výhodu a jurta vlastně také, dají se snadno přemístit a zmizet s nimi, tohle se srubem nebo se zemnicí nedám. A protože je to vlastnost pro mé záliby klíčová, vrhnul jsem se na jeho používání a i přes občasné nadávky, jak někdo mohl takovou šaškárnu vymyslet, jsem si jej zamiloval.

 

 

Samozřejmě si rád po stepsku zajezdím na koních nebo zastřílím z luku, zajímá mě však také technická stránka věci obyčejného všedního dne. Indiáni nebo mongolové byli schopni během několika minut celý tábor včetně všech věcí denních potřeb zbalit a přesunout se na jiné místo, to je nesmírně zajímavé a podobný život je jistě velmi pestrý.

 

Již několik let studuji východní autory především z Ruska, Tibetu, Indie nebo Číny a zaujal mě popis způsobu života východních národů včetně těch amarických, tito lidé se prostředním nejrůznějších fyzických i duchovních cvičení, vizí či meditací neustále rozvíjeli stejně jako my v Evropě, i když jiným způsobem.

 

Dnes však vize, meditace a nějaká cvičení nepotřebuji, byla to parádní zkušenost, žít bez odporů ke skutečnosti, která mě obklopuje, je zatím ten nej recept, který jsem kdy v životě poznal. Ani fanatizmus není dobrý, zlatá střední cesta mi sedne nejvíce, což např. u tohoto příkladu znamená, že všichni lidé jsou pro mě rovnocenní a ani konkrétnímu národu tedy nedávám přednost.

 

 

 V severní, střední i jižní americe žil nespočet kmenů, jejichž historie je nesmírně zajímavá, lakotové, šajeni, arapahové nebo černonožci ze stepí. Aztékové s nádhernými tanci, dříve kočovný kmen, který se ovšem později usadil a žili podobně jako my zde v Evropě - alespoň to tvrdí oficielní historie, i když kdo ví... Araukáni, kteří se snad jako jediní jihoameričtí indiáni ubránili mazaným španělům, Toltékové a Májové, Muiskové, Tainové nebo nesmírně zajímaví irokézové a spousta dalších kmenů je skvělým materiálem pro pořádné študium.

 

 

Na historii opravdu pozor, když se např. řekne slovo azték, spousta z nás si vybaví především šílené krvavé obětiny a máloco více. Církevní a vládní propaganda se zde podepsala podobně jako u jejich severních sousedů, kdo ví, kde je pravda. I to je parádní zkušenost pro neposuzování nikoho a ničeho, každý jsme si prožili a musíme i dnes prožít vše, co potřebujeme a projít si všemi potřebnými zkušenostmi, protože cesta zpět zde není, vyvíjíme se směrem vpřed, to mi dává smysl.

 

 

U ohniste v typi

za chvíli rozdělám oheň a uvelebím se na deky, dáme si do nosu pořádné domácí klobásky

 

 

Musím však také uvést, že jsem se již setkal s pěknou řádkou dnes tak moderních tzv. "duchovních lidí", mám holt na ně štěstí, kteří svůj způsob života považovali za jediný správný a neradi chápali, že každý máme svojí cestu poznání. Já mám rád kruh života zahrnující lidské tělo, ducha i duši jako naprosto rovnocenné partnery se sebou a také se vším živým i neživým, co existuje a nezanedbávám proto žádný svůj aspekt s tím, že toto je moje chápání a nebudu nikoho nutit věřit svým představám - jak jsem již psal výše, stále se vyvíjíme a s novými poznatky ty staré zanikají. Platí zde jednoduchá zásada - Ty nedělej a nenuť mě do toho, co nechceš, abych dělal já Tobě a budeme spolu dobře vycházet. No a abych se opravdu nenudil, kromě duchovních nadšenců se stále více kolem mě objevují vegetariáni a vegani (a plně je uznávám, i když si z nich, pravda, rád dělám legraci), brrr, život bez nádherně propečeného masa by byl notně ochuzený.

 

 

Je bezvadné prožít si týden nebo i více v létě v týpí na táboře, já však mám rád celoroční stavby a obyčejný všední život, na přelomu let 2013 a 2014 jsem týpí nechal na zahradě postavené i přes zimu a od té doby zde s radostí vegetí. Jsem už dost otužilý, od jara do podzimu pobíhám venku polonahý a po celý rok se koupu v přírodní vodě, ovšem teprve vlastní prožitek probuzení se do mrazivého rána má ten správný říz. Ještě, že si v týpku mohu zapálit oheň... Na druhou stranu jsem zase fyzicky zesílil, více vydržím a cítím se skvěle, také si i přes dopřávání nejrůznějších dobrot z masíčka udržuji stálou váhu, abych mohl vyskočit a hlavně se udržet na koni při jízdě bez sedla. Mimochodem, klobásy upečené v týpí s divokým kořením nebo uzené či sušené maso jen se solí a pepřem je prostě super mňamka a pořádně se nadlábnout = velmi příjemný a dlouhý spánek. Dnes stále slyším rčení o tom, že snídani máme sníst celou sami, o oběd se podělit s přítelem a večeři dát nepříteli, indiáni dělali pravý opak - ráno moc nejedli, protože často chodili lovit, oběd byl o něco větší, ale nejvydatnější byla večeře před spánkem, z vlastní zkušenosti musím uznat, že to má něco do sebe a mě plně vyhovuje. Zase jedna dobrá zkušenost, že každý jsme jiný a co je dobré pro prvního, neprospívá druhému = nikoho do své představy nenutit.

 

 

Minulost, stylovost a jakýkoliv fanatizmus je mi však zcela cizí, v praxi to znamená, že rozhodně neodmítnu uprostřed otevřené ohniště, ale hrozně moc šikovný je silný kovový rošt na vaření či grilování, kovové nádobí, kotlík na guláš nebo i třeba kovový řetěz zavěšený uprostřed týpí mezi korunou a dveřmi. Bez pořádných kovových nožů a menší i dřevorubecké sekery bych si ale určitě neporadil, nevadí mi a vlastně mám i rád těžkou práci přípravy dřeva nebo stěhování čehokoli, nejsem však tak šikovný na ruce, abych si se vším poradil, stále je ve mě bývalý počítačový technik. Také kožešiny mám velmi v oblibě, naše počasí jim však zrovna neprospívá, takže moderní modulární armádní spacák u mě zvítězil na celé čáře.

 

 

Luzko v typi

 odpočinek po nadlábnutí je zajisté potřeba, zítra to s koníky a pesanem společně vyběháme

 

Ale nebojte se, nic se nesmí brát příliš vážně, jak by řekl indiánský šprýmař - kojot, mám také rodinu a děti, takže si v týpí přespím vždy párkrát do týdne a také zde spolu s dětmi vařím, což mojí ženušku jistě potěší. Ovšem představa, že se mohu kdykoli sbalit a kamkoli odjet se vším potřebným je sakra příjemná. Také až v týpí zjistím, co k životu potřebuji, ale hlavně to, co k životu nepotřebuji.

 

Zajímavá je i mongolská, kazašská či sibiřská jurta, měl jsem možnost v ní pobývat i přespat a přijde mi technicky vychytanější, než týpí. Pro trvalé bydlení bych si pořídil právě jí moderně vybavenou, skutečně však jen na trvalé bydlení, neboť se jedná o stavbu mnohem nákladnější a k tomu, aby dlouho vydržela, je nanejvýše vhodné v ní pobývat a topit trvale, ostatně podobné je to i s našimi evropskými sídly.

 

 

 Samozřejmě tím, že zkoumám a testuji výše uvedené, setkávám se s nejrůznějšími a nutno dodat velmi zajímavými lidmi. Mnoho z nich má zálibu v meditacích, hromadných meditacích na "zlepšení" světa, studuje kelty nebo slovany a např. v druidské tradici hledá "dobro", hlásání života v souladu s přírodou, uff, to jsou někdy hlody, že se prostě smíchy neudržím... Možná se to někomu hezky poslouchá, ale jen do té doby, když mi jako bytost, která se může rozkrájet láskou k matičce zemi, vichřice zničí úrodu, srny porazí plot nebo domácí zvířata zahynou zákeřnou nemocí. Naše generace již neprožila válku, proto někteří z nás hledají v historii to "lepší" a máme sklony k idealizaci dle našich představ. Já to chápu tak, že v obrovském množství životů, který si každý pro svůj vývoj a potažmo i vývoj jako celku potřebujeme prožít, se musí vyskytovat násilí, intriky a podobné věci, protože pokud si je sami neprožijeme, nemůžeme pochopit.

 

 

Indiánské národy i mongolové byli nakonec rozdrceni lidmi, kteří dokázali být technicky schopnější, v intrikách mazanější a bylo jich více, to je vývoj, který nemohl být jiný a jediné, co se s ní dá dělat, je vzít si z něj poučení - cítím, že jediné, co si z každého života odneseme, jsou naše vlastní zkušenosti a postoje k nim. Ostatně co by mi jako např. chudému přistěhovalcovi zbylo, než abych získal půdu? Mydlil bych indiány co to jde, jinak neuživím rodinu, buď přežiju já nebo oni, takže raději já.

 

Tak to v přírodě chodí, až se zase dále vyvineme, možná, že tento styl života opustíme, nevidím do budoucnosti, mě zatím stačí, že nic nepovažuji za dobré nebo špatné, vše je takové jaké je, ideální pro vývoj každého z nás. Toto vědomí je velmi osvobozující a i když cesta k němu je nesmírně dlouhá, stojí za to.

 

 

Fotografie z týpí a jeho okolí naleznete zde a také na obrázcích z letních i podzimních táborů, budu je neustále doplňovat.

 

 

Máte-li nějaké dotazy, připomínky, nápady či vlastní vychytávky, neváhejte mě kontaktovat, vždy se rád dozvím něco nového a zase předám své vlastní zkušenosti. Již mě pár lidí volalo ohledně tohoto stanu, každopádně pro trvalé bydlení velmi doporučuji zaměřit se spíše na mongolskou jurtu, která je technicky více rozšířitelná a vhodnější pro naše podnebí, osobně bych zvolil právě jí.

 

 

Ja indian 4

 

klisna Lajka se nebojí drnčení tětivy luku, už je z ní pořádná ženská

 

Mongolsky plast tmavy

 

Na volné planiny a mongolské jurty se jistě hodí stepní pony Mates

Uložit
Předvolby uživatele cookies
Používáme soubory cookie, abychom vám zajistili co nejlepší zážitek z našich webových stránek. Pokud používání souborů cookie odmítnete, nemusí tyto webové stránky fungovat podle očekávání.
Přijmout vše
Odmítnout všechny
Další informace
Cookies
Unknown
Unknown
OK
Odmítnout