Stepní národy východu i západu

Člověk se neustále mění a z vlastní zkušenosti mohu říci, že teprve po třicátém roku věku je mi už snad jasnější o čem život je a proč jsme zde (a také se mohu krásně mýlit, což je mi však dnes již jedno, jak nádherně osvobozující). Jako malý kluk jsem bydlel v bytovce v České Lípě a poté v dospělosti začal mít choutky na vlastní hospodářství. Protože mě začali velmi zajímat koně a táborové aktivity, postavil jsem společně se ženou v Provodíně dům vhodný pro tyto aktivity. Nyní ovšem zjišťuji, že být nutně uvázán jen na jediném místě také není to pravé ořechové a to mě přivedlo ke studiu kočujících lidí z Asie a Ameriky.

Oslovil mě mongolský způsob života v gerech a jejich obratnost v práci s koňmi, lukostřelbou a schopností se o sebe i v tak nehostinném podnebí postarat. Ze nejrůznějších zápisků především ruských autorů a z doby první a druhé světové války si dovedu představit ten šílený teplotní rozdíl v létě a v zimě na východních stepích, ať už před dnes notoricky známým Stalingradem, ale také v Kazachstánu (kozáci přestěhovaní z Kavkazu právě na toto místo psali o padesáti nad nulou v létě a téměř padesáti pod nulou v zimě, ještě nevím, zda si chci tuto kratochvíli také užít) nebo právě v Mongolsku.

Studium tohoto národa je nesmírně zajímavé, můj primární zájem však mířil trochu jinam, umýslně píši mířil, protože jsem zjistil, že tyto zajímavé národy jsou si nesmírně podobné a z každého si můžeme odnést báječné zkušenosti. Velmi mě oslovila osobní svoboda, nespoutanost, nezávislost a způsob života podle vlastní představy (ano, velmi zajímavé, i nesvoboda a závislost je však potřebná pro náš vývoj, takže jsem rád, že jsem v tomto životě mohl zažít obojí a mohu objektivně srovnávat), což skvěle splňují další lidé žijící podobným způsobem, ano, jedná se o známé indiány žijící v místech od dnešní Kanady až po Mexiko. Severoamerický indián mi přijde jako osobnost individuální, nejedná se o nějaké pořadové číslo ve stádě, ale o samostatnou bytost, která má skutečné místo ve svém kmeni (což se u technologických národů pochopitelně nedělo). Tuto situaci jistě velké množství z nás zná z dnešní doby ať již v práci nebo v armádě - co opravdu znamenáme? Poměrně často bytosti, které si nechávají nebo si alespoň myslí, že si musí nechat nařizovat, co si mají myslet, jak se chovat a jak vypadat. Na druhou stranu toto je situace, které naše vlády a nadřízení potřebují a je to samozřejmě nejjednodušší způsob, jak zkrotit dav, na jejich místě bych nepostupoval jinak. Plus i pro nás je vše třeba prožít, abychom se dále mohli vyvinout, bez vlastní zkušenosti se nelze dostat dále. Výše popsané si ve svém současném věku však již zcela uvědomuji a otěže svého života umím držet stále pevněji ve svých rukou, ovšem jen obyčejným životem bez fanatizmu a nucení. Dnes si již myslím, chovám se a vypadám dle mého vlastního uvážení bez ohledu na nějaký "současný standard", což je nesmírně zábavné, i když samozřejmě jako ve všem mám rád zlatou střední cestu a nic se nemá přehánět. Zároveň jsem moc vděčný za výše popsanou zkušenost dnešní době, rád si vyzkouším obě strany tohoto "konfliktu".

Na druhou stranu žijeme v jednadvacátém století, takže se máme mnohem lépe, než dříve a žijeme zase svobodněji, což je paráda, netřeba skuhrat. Já například mám co žrát a kde hlavu složit, více opravdu nepotřebuji. To další je jen příjemný bonus a je skvělé, že si jej díky dnešní době mohu užívat a nejen já. Takže si nestěžuji a je mi hej.

A proč si tedy nevyzkoušet obyčejný život a vzít si to zajímavé z indiána, mongola a moderního technika či vědce?

Pokud Vás tyto informace oslovily, můžete prozkoumat i zbytek této sekce, fanatizmus ovšem nehledejte, není tu - nejsem přírodní člověk, nemedituji pro lepší život na matce zemi (naopak jí rád přátelsky zlobím stejně jako ona mě a dělám na ní dlouhý nos), žeru maso a říhám u toho jak skunk před tancem a po něm a kruhová stavba je pro mě stejně tak báječná jako ta hranatá. Cítím, že i ten indián ze stepi by si rád zajezdil v autě nebo posekal trávu traktorem, kdyby měl tu možnost, stačí se podívat na staré fotky nádherně rozřechtaných indiánek, když dostaly pořádný železný kotlík, o jehož výrobě nemělý ani ánung, určitě bych se řechtal taky.

Takže krásně háži bobek na přírodního muže, meditujícího poustevníka, ušlechtilého divocha, kariérního manažera nebo zloděje, vše je jen hra, kterou si potřebujeme prožít, zůstanu obyčejným člověkem a bude mi hej.

Střílet z luku z koně je šíleně náročná věc, tohle člověk musí asi cvičit od mala. Indiánská výbava je velmi pohodlná pro pěšího i na koni, mohu jen doporučit.

A zde se chystám nasednout na Lajku v mongolském stepním oděvu, bezva věc v kombinaci s věci indiánskými opravdu do každého počasí, co více si přát.