Stavba týpí a praktické rady ze života
za měsíčné noci se oheň v týpí krásně vyjímá, zima mě teprve čeká
Indiánské týpí a mongolská jurta jsou stany kočovných národů optimalizované pro co nejjednodušší přesun a konkrétní podnebí. Nebudu zde psát o základních informacích, které si každý snadno nalezne např. na internetu. Pro táboření nebo rekreaci jsou tyto stany naprosto skvělé, možnost rozdělání ohně je fantastická a kdo častěji takto táboří, do klasického stanu se mu už moc nebude chtít. Mě ale především zajímá, zda jsou tyto stany vhodné pro trvalé a plnohodnotné bydlení po celý rok.
Americké pláně a mongolská step mají velmi podobné suché podnebí s teplými jary a podzimy, horkými léty a studenými suchými zimami, jsou zde poměrně veliké teplotní rozdíly. Ve střední Evropě máme teplotní rozdíly sice menší, ale zato jeden naprosto zásadní problém, kterým je neustálá vlhkost a oproti stepím časté deště. Tuto situaci je nutné si uvědomit a stan vhodně přizpůsobit.
Život stepního indiána byl plně spjat s bizony, bez tohoto zvířete by jeho bytí bylo mnohem obtížnější. Bizon dodával maso, kožešinu, kosti, šlachy a vnitřnosti, které byly plně a téměř beze zbytku zpracovávány. Týpí ušité z bizoní kůže vydrželo cca 2 - 3 roky a poté je ženuška musela šít znovu, což ale nebyl problém, bizonů v době jejich největší slávy běhaly po pláních doslova miliony kusů, takže indiány netrápila na dnešní dobu mizivá trvanlivost svého obydlí.
sakra, to je ale stádo, nebude sranda ulovit pár kousků, ale poté má celý kmen na dlouho vystaráno
Své týpí jsem si postavil na mírně svažité zahradě, zemina se zde skládá z vrstvy hlíny a jílu, pod kterou je písek. Nad zahradou mám kopec, ze kterého vesele stéká dešťová voda a samozřejmě se zde vyskytují i menší podzemní prameny. Což znamená, že pokud si venku vykopu ohniště a mám zrovna "štěstí", toto se zjara nebo v době vydatných dešťů zaplní vodou a vznikne nádherný přírodní bazének.
Dobře, pro týpí jsem vybral vhodné alespoň trochu rovné místo bez mělké spodní vody. Co přesně hodlám stavět?
Před několika lety jsem si pro účely ubytování našich táborníků zakoupil týpí o průměru 5 metrů se zimní stanovkou s gramáží 420g/m2 pro větší komfort doplněné liningem a ozánem. V tu dobu jsem se o indiány nijak zvlášť nezajímal, jsem ale rád, že jsem zvolil právě zimní variantu, rozdíl mezi 300 a 400 gramů na metr je při porovnání sakra znát, nedávno jsem zakoupil další stanovku o průměru cca 6 metrů z letní plachtoviny, která rozhodně není tak pevná.
Největším a prvním velkým problémem je déšť. Týpí jsem zprvu stavěl jen tak od ruky a ať jsem dělal, co dělal, stále do něj pršelo vrchním otvorem. Postupně po sbírání dalších zkušeností už vím, jak stan správně postavit a plášť vypnout (mám dakotský typ, který netvoří pravidelný kužel, ale tento je sražený na záď) a především že voda stéká dolů po tyčích, pokud se objeví nějaká nerovnost, pak kape dolů. V týpí mám na tyčích nataženo několik lan, na které zavěšuji nejrůznější předměty. Zde se velmi osvědčilo používat jen dobře oloupané tyče pokud možno bez suků a tam, kde je napnuté lano, pomohou malé dřevěné kolíky. Je dobré si pár deštů v týpí zažít a zjistit, kudy kapky stékají, tam případnou nerovnost na kůlech lze opravit přímo na místě a také poupravit kolíky tak, aby bylo lano vypnuté mimo tyč a kapka mohla stéci až dolů. Zde je vhodné použít ozán, což je plachta v části týpí naproti vchodu, která zachytí část deště z koruny a svede jí dolů za lining. Na druhou stranu sklon týpí znemožňuje, aby se i vydatnější déšť dostal dovnitř plachtou, což bývá problém u klasického stanu s malým sklonem zvláště u starší stanovky.
Nyní tedy prší už jen do prostoru ohniště, což mi nijak nevadí, zde naprosto dokonalou izolaci nepotřebuji.
ozan a kombinaci s liningem je pro naše podnebí asi ideální řešení
První důležité praktické zkušenosti: V našich podmínkách je téměř nutností využít co nejtěžší a impregnované plachty. Kůže bizona je šíleně drahá a pouze nadšenec jako jsem já si jí plánuje pořídit, ovšem ne na týpí, spíše jako plášť na zimu nebo na spaní. Silná a kvalitně ošetřená stanovka vydrží mnohonásobně déle, zde nemá smysl šetřit. Podle mého názoru je nutné si prožít několik co nejvíce deštivých dní a nalézt slabá místa v konkrétní stavbě. V současném stavu mě déšť už moc netrápí, úplně jsem se jej ale nezbavil. Naštěstí je zde několik dalších možností, jako např. vnitřní lapač vody, dvojitý ozán nebo nepříliš vkusná čepice nad korunou, které budu postupně zkoušet a popisovat zkušenosti.
děti si týpí také rády užijí, v těchto letech jsem znal jen stan, ten ale taky stál za to
Druhá a naštěstí již poslední potíž je v tom, že se jedná o stan, který je potřeba pro trvalejší bydlení nějak vytápět. Indiánům zde stále hořel oheň, kde topili a vařili, také jejich týpí byla z důvodu snadného přesunu menší, než stavíme dnes, ve starších dobách byla transportována pomocí smyků tažených psy, později koňmi. I menší ohýnek umí týpí pěkně vytopit, po dohoření je však poměrně rychle zima. Osvědčilo si mi nevyhrabávat pro ohýnek díru v zemi, ale rozdělávat jej přímo na podlaze ohraničené kameny, takový oheň dává více tepla. Ohledně paliva je zbytečné něco psát, stejně musíte použít takové dřevo, které je dostupné. Já mám v blízkém okolí spoustu smrkového, borového a březového dřeva, je pravda, že dost praská, ale je ho spousta a menší spadlé větve stačí přelomit nohou. Indiáni dřevo skladovali do levé části týpí, což dělám zrovna tak, důležité je zapalovací potřeby i dřevo udržovat v co největším suchu, to je v týpí v našich podmínkách dost obtížné. Otevřený oheň je prostě skvělý, padajících jisker a popelu se ovšem zcela zbavit nelze. Proto jsou nesmírně důležité starší deky, kterými hlavně u zatápění a dohořívání pokryjete vše, co nechcete mít popálené. Při dobrém tahu, kdy je ohniště umístěno přímo pod kouřovým otvorem, to ale není vůbec tak zlé. Při topení opatrně přikládám nebo jen velmi jemně manipuluji s hořícími dřevy, za což se mi oheň odvděčí minimálním okolním bordelem - po celodenním topení zpravidla stačí uklidit jen pár uhlíků a nějaký popel v těsné blízkosti ohniště, což je záležitost na minutu práce.
Další možností je využít menší kamínka na dřevo s klasickým komínem, toto není sice zrovna indiánská metoda, ale v našich podmínkách pro trvalé bydlení je určitě velmi praktická. Komín trčící z týpí nevypadá hezky, na cizojazyčných webech s tím však někteří nadšenci úspěšně "bojují" a některé výsledky vypadají opravdu nádherně a příliš neruší malebnost stanu. Já bych ovšem nejraději kamna nepoužíval, zůstal u otevřeného ohniště a spíše se zaměřil na izolaci stanu.
Když mluvíme o teplu a izolaci, samozřejmě nesmíme zapomenout ani na podlahu. Klasické týpí stálo na holé zemi, ale indiáni měli spoustu bizoních kožešin, kterými zem vystlali, což byla určitě funkční a parádní izolace. Já mám zatím dole koberec s dírou pro ohniště, který se dá relativně snadno čistit, teprve v pořádné zimě ale poznám, jakou izolaci bude mít, je mi jasné, že naprosto nulovou. Zde stojí za zvážení buď dřevěná štěpka na zem nebo kompletně dřevěná podlaha, obě možnosti budu v dalším průběhu testovat. Pro celoroční bydlení je samozřejmě nezbytností lining nebo i dvojitý lining a doporučuji i ozán, i když jej indiáni zřejmě nepoužívali.
koruna týpí, kudy vesele mizí kouř
Druhé důležité praktické zkušenosti: Pro trvalé bydlení je určitě vhodné zvážit klady malých kamínek vydávajících sálavé teplo. Lidé žijící trvale nebo často v mongolských jurtách si je nemohou vynachválit, jurta má navíc výhodu v lepší izolaci okolo svého obvodu prováděnou např. ovčí kůží. To samé lze využít u týpí, ovšem pozor u otevřeného ohniště, zde proudí vzduch zvenku štěrbinou mezi pláštěm a liningem, zacpat jí asi nebude zrovna to pravé. Nyní přes zimu otestuji izolaci senem a slámou umístěnou pouze za lining, kde spím. Otestoval jsem si malá kamínka zapůjčená od kamaráda a zatím jsem zklamán, otevřený oheň je mnohem výhřevnější. Určitě lepší budou nějaká norská kamna typu Jotul vhodná do zimních chat, jak ale uvádím výše, nejraději bych je nepoužíval vůbec a spíše se zaměřím na izolaci týpí a další otužování svého těla.
Jsem zvyklý a plně mě vyhovuje spaní na zemi, postupným přicházením zimního období ovšem zjišťuji, že v případě využití pouze otevřeného ohniště je pořádná izolace nutností. Suma sumárum zatím si vystačím s kobercem, velkým počtem indiánských a ovčích dek hlavně pod sebou a otevřeným ohništěm, v budoucnu plánuji doplnit dřevěnou štěpku nebo kompletní dřevěnou podlahu.
Klasického ohně se ale i v případě, že bych se nakonec rozhodl pro menší kamna, nechci vzdát, posezení u něj je pro mě ten nejlepší prožitek a rád nad ním medituji, cvičím se v koncentraci nebo se snažím získat další vizi do budoucna (bližší popis těchto nesmírně zajímavých duševních praktik též připravuji, je neuvěřitelné, jaký další svět se zde otevírá). U otevřeného ohniště doporučuji tak po dvou nebo tříhodinovém topení zbylý popel nahrnout doprostřed na malou hromádku, ta hezky po zbytek noci týpí ohřívá. Už pár let mám zkušenosti s klasickým kotlem na uhlí a momentálně na dřevo a vím, jak důležitý je správný tah. Pro představu kombinovaného vytápění a rozumné instalace komína mimo týpí můžete nahlédnout do zápatí těchto stránek:
http://nomadics.iamjeremydavis.com/accessfurnish/
jo, na ovčích dekách se lenoší báječně, v zimě ale už samy o sobě nestačí
Teď si ukážeme několik výhod tohoto stanu. V prvé řadě je to nepřekonatelná přenositelnost stejně jako u stanů klasických. Na prvním obrázku je vidět postavené týpí o průměru 5 m a na zemi stanovka 6 m:
A zde je stanovka již úhledně zabalena:
Další pytel nebo dva by obsahovaly lining, ozan a dveře, čímž je týpí kompletně zabalené. Hlavní stanové tyče si ze soušek pomocí sekery lze vytvořit, i když je to dost pracné, naštěstí v okolních lesích se nachází spousta polomů, kde jsem při troše štěstí schopen nalézt i více, než 8m soušky. Kolíky na sepnutí pláště a uchycení týpí k zemi lze také vzít sebou, nic nezabírají. Vnitřní vybavení, tedy u mě hlavně zapalovací potřeby, zbraně (dva luky, tomahawk, několik nožů), deky, indiánský oděv a ozdoby, peří, věci na očistu těla, meditační a hudební nástroje, byliny, potřebnou literaturu a v neposlední řadě věci na vaření kromě kotlíku lze naskládat např. do truhel:
hodně dřeva je základ, já vím, že ta rudá krabice z Kauflandu sice mnoho krásy neudělá, na dřevo je ale velmi praktická
a poté naložit do auta nebo na indiánský smyk tažený poníky či koňmi (což je doma v Provodíně docela problém, nemáme zde volné stepi a vytočit se na lesních cestách je téměř nemožné):
jízda s indiánským smykem je paráda, jen se s ním slušně řečeno špatně otáčí, holt step nebo prérie u nás není
Další výhodou je rychlost stavby. Pokud si všechny komponenty předem připravím, je stavba z mé vlastní zkušenosti záležitostí půl nebo jedné hodiny. Mám-li veškeré vnitřní vybavení v truhlách nebo vacích a ve své paměti obraz, kam co patří, je zabydlení záležitostí další půlhodinky.
Při dobrém tahu není s otevřeným ohněm v týpí žádný problém, jen při zatápění a dohořívání je v horních částech týpí kouř, takže v tuto dobu je vhodné sedět nebo ležet.
Naprosto fantastická je nízká spotřeba dřeva především v porovnání s klasickým bydlením. Otevřené ohniště nemusím nijak zvlášť krmit a bez problémů si na něm uvařím, to samé platí pro menší kamínka. Zde je samozřejmě výhoda menšího týpí, které rychleji vytopím, najít rozumný kompromis mezi velikostí mě ještě čeká. Momentálně sbírám zkušenosti v týpí 5 metru a už je to tam dost narvané, hlavně koňská výstroj a zbraně zaberou dost místa. Dříve jsem jako klasický evropský megaloman uvažoval o něčem větším, nejprve 9 metrů, poté jsem si uvědomil, že to je moc a následně plánoval průměr 7m. Zkušenější mě však i od této velikosti zrazovali a musím jim dát za pravdu, druhé letní týpí, které jsem poprvé stavěl pro letní tábory v roce 2014 má velikost 6m a vidím, jaký je to kolos, který v zimě sotva vytopím. Takže možná nakonec zůstanu u ještě lépe vybavených 5 metrů, protože zde je cirkulace vzduchu pro oheň dostačující a s vytopením v zimě nejsou žádné problémy.
Prostor v týpí je sice omezený, ale do kužele o průměru 5 metrů se mi vše potřebné nakonec vejde. Ideální jsou právě truhly nebo i gauč s úložným prostorem, přes který přehazuji pěknou indiánskou deku, dále mám v týpí spoustu lan natažených mezi tyčemi, kde visí další předměty, kromě okrasných per, lehkého luku, tašek nebo zrcátek třeba i koňská výstroj, kterou mám neustále při ruce:
uzdy umístěné v týpí už nemusím olejovat, kouř udělá své a pak krásně voní
Na závěr je vhodné sáhnout do svého nitra a uvědomit si své životní návyky a potřeby, které potřebuji nejen uspokojit, ale s nejvyšší pravděpodobností i částečně změnit. Stylově vybavené týpí na týdenním letním, ale s trochou zkušeností i zimním táboření je něco na pohled úžasného a fascinujícího, při trvalejším bydlení je podle mého názoru nutné ze stylovosti přece jen trochu slevit.
Domnívám se, že nejdříve je nutné dosáhnout reálného pohledu, je jasné, že člověk zvyklý žít v bytě či domě potřebuje rozumný komfort a jeho míru je třeba poznat - nejlépe tak, že začnu v méně vybaveném týpí, které postupně na základě zkušeností zabydluji a dopracuji se k obyvatelnému stanu. Zde jsem totiž krásně zjistil, že existují věci, které nutně k současnému životu potřebuji (jako nože, sekery, zapalovací potřeby, nádobí, deky a něco na sebe, svíčky, háky, lana a provazy - a buďme k sobě upřímní, také úsporný mobilní počítač s připojením na internet ideálně se solárním nabíjením nebo ještě lépe nabíjením z ohně a záložním zdrojem, literaturu, baterku, kotlík nebo řetěz), ale také ty, které zbytečně leží doma a bez nich se zcela obejdu.
Bez elektřiny to dneska asi nejde a upřímně řečeno po tom ani netoužím. V týpí naštěstí spotřebuji mnohem méně energie na nádobí a nakonec i zašpiním mnohem méně prádla, než doma (zvláštní na první pohled, ale z vlastní zkušenosti zcela pravdivé).
Takže suma sumárum žít v týpí lze, není to však vhodné pro většinu z nás a ani pro mě ne, neznám nikoho v této republice, kdo by něco podobného praktikoval. Pokud bych bydlel ve stanovém obydlí, zvolím přeci jen technicky vhodnější jurtu s moderními materiály a moderním vybavením, žít jako divoch není nic pro mě, vracet se zpět mi přijde zbytečné, já žiji v dnešním světě a ne v minulosti. I v jurtě lze přebývat "za pár peněz" a poměrně komfortně včetně koupelny a kuchyně, což by v týpí byl problém. Uvidím, co mi budoucnost ukáže, bude jistě nesmírně zajímavá stejně jako vše, co jsem v životě prožil.
jen tak si sednout před týpí ve slunečném listopadovém dni je prostě paráda